Říjen 2007

P(r)omooc(e)!!!

24. října 2007 v 16:25 | Lucka Flajšmanová
Včera jsem se poprvé v životě účastnila jednoho z rituálů, který člověka v životě mírně snaživějšího a ambicióznějšího doprovází. Promoce. Byla jsem pouze pozorovatelem.
Vzhledem k tomu, že jsem v myšlenkách přesvědčená, že doby dávno minulé již minuly, po vstupu do klasického normalizačního kongresového centra v Hradci Králové, jsem se chtíc nechtíc v čase přesunula o nějakou tu pracovní sobotu zpět.
Materiály jako kovral, chemlon, umakart mě totálně pohltily!!!! Ano, to by se dalo ještě jakžtakž vstřebat, kdybychom nebyli nuceni zasednout do jeviště, které ještě jistě pamatuje vykrmenou socialistickou zadnici královéhradeckého předsedy patolízala.
Nicméně jsem zasedla. Scéna přede mnou představovala konzervu sjezdu ústředního výboru strany. Dlouhé stoly, pokryté bílým ubrusem, pravděpodobně zapůjčeným ze závodní jídelny Mír. Křesílka, která dnes najdeme už jenom na výstavě studentů UMPRUM jako neskutečnou recesi na užité "umění" 70. let, sloužila jako pohodlná sedadla pro vyvolené představenstvo vážených spektabilis! Proboha, dneska letí Ikea, kluci! To jste si mohli koupit alespoň držák na kytky, když už každý rok jako téměř jediní v republice platíme zápisné. Řvalo mé konzumní já! Ale na rudé karafiáty, na ty ste teda zapomněli, když už konzerva, tak ať ten lunchmeat pořádně smrdí!
A ceremoniál mohl začít. V momentu, kdy se na pódium vyškrábali muži v kostýmech ze dvoru Rudolfa II., něco mi tam přestalo hrát, jenomže panoši bohužel začali. S mocným nádechem a výdechem zatroubili slavnostní pochod, kdy se do narvaného sálu vtěsnalo nacvičeným husím krokem přes 150 absolventů. A potom krokem velmi zpomaleným kompletní velebnost významných představitelů univerzity a možná i celého kraje. A abychom si uvědomili, že klíči jsme již zazvonili, zasedl zde i jeho magnificence biskup pomístní. Fešné hudebníky z Rudolfova dvora, vystřídal klavírista rebel, který svým uměním zprostředkovával ironickou nadstavbu celého slavnostního aktu, kdy střídal tóny vánočních koled od Narodil se… po Yesterday od Beatles.
V rámci následujícího projevu rektor děl, že puberta je zlá a že kytičky jsou velmi potřebné a hlavně abychom se nenechali zmanipulovat těmi médii a buržoazními zlými podnikateli, kteří pracují více jak 12 hodin denně a zapomínají na relax! Steptáááááč, raz dva, zhluboka dýchat aaaaaaaaaaaaaa grenplaaaaajn!!!! Místo afektovaných vzdechů Olgy Šípkové, jsem si představila spíše ranní čtvrthodinku, která běžívala v dráťáku.
A poté, kdy všichni studenti slavnostně libovali!!!! LIBOVALI (ať žije mistr zvuku)!!! Slib přednesla jen slabá polovina absolventů, pak dostal slovo prorektor oblečený v obleku Santa Klause, abychom si skutečně uvědomili, že žijeme v době eura, kábéčka, čobky, jurolajns, skajpu, ájsíkjůůů. A protože se mu splašili sobi, nikdo žádný dárek nedostal.
Takže, v duchu psychoterapie, aby mi bylo alespoň na chvíli pomoženo, jsem zařvala: "Pomoooooc!!! Promoce!!!!"