Memoary de Paris 3

17. dubna 2007 v 2:00 | Vierka
Bonjour,
hlasi se vam vas parizsky zpravodaj. Od doby, co jsem kvuli vam usedla na dlouhou dobu k pocitaci uplynulo mnoho casu.
Mimo jine vam neco povim o navsteve mych rodicu a Velikonocich.
Jaro kin byla docela fajn akce. Diky nemu jsem se dostala do kina v nejvetsi stanici metra na svete - Châtelet. Nikdy predtim jsem tam nebyla, a neco vam poradim. Jestli vy taky ne, tak si tam urcite nedavejte sraz s vasimi kamarady, kteri v tomto nekonecnem mnohaposchodovem bludisti jsou take poprve. Prisli jsme sice s kamaradama na dobrou metodu, jak se snadno najit na neznamem miste. Ale ta ani tady nepomahala. Vzdy se vybere nastupiste jedne linky metra a jeho smer. Ta nebyvaji tolik dlouha, abyste prehledli sve zname. Na stanici Châtelet je tomu ale jinak. Na tomto nastupisti nasi linky 4 jezdi metro v obou smerech, je tak kilometr dlouhe a vede z nej nekolik jezdicih schodist. Proste mraveniste. Vse ale dobe dopadlo. Dokonce jsme nasly i to kino. Film stal za starou backoru. Tak co chcete od Hugha Granta a Drew Barrymore - film Come back. (Za tuhle poznamku Hughovy fanynky prestanou cist muj blog).
Na tyden me prijeli potesit moji zlati rodicove. Naucila jsem se s nimi mnoho noveho o Parizi. :) Tak napriklad, ze jsme jezdili vsude autobusem. Zjistila jsem, ze diky busu se muzu octnout v parku Champ de Mars pred Eiffelovkou za 20 min. A u toho sledovatokolni krajinu, ne mihajici se zdi jako v metru. Tatka mi privezl kameru, tak jsem ji z okynka filmovala, jak k ni prijizdime, ruch turistu pod jejima pilirema, Seinu... Byli jsem spolecne take ve francouzske restauraci. Abyste si vazili vasich obedu v menze za 30Kc a v levne hospode za 70Kc, tak vam napisu prumernou cenu prumerneho jidla v prumerne restauraci v Parizi - tak 13-15E (=390-450Kc). Jojo, zlaty jidelny U Dvora a U Kroupu, co?
Taky jsme s tatkou a Katou byli na oslave 20-ti let Erasmu a 50 let od Rimske smlouvy, ktera byly jednim ze zakladu pozdejsi Evropske Unie. Oslavy probihaly ve forme koncertu. Byli jsme na tom, kde vystupovaly ceska, nemecka a francouzska kapela. Bylo zajimave, ze kazda zpivala v "nematerskem" jazyce. Ceska a francouzska anglicky a nemecka francouzsky. Nebo tak nejak to alespon rikala holcina, co s nami sedela u stolu. My jsme v temnem sale se revem, ktery rval usi byli asi tak 60 sekund. Takze tezko rict, v jakym jazyce rvali. Ale kafe meli dobry.
Taky jsme se vydali na pruzkumnou a nakupovaci vypravu do Emmauz. Pro vysvetleni - komunita Emmauzy (FJ: Emmaüs, http://www.emmaus-france.org/) pomaha bezdomovcum a lidem na okraji spolecnosti smusluplne znovu zit. Ziji v teto komunite za penize, ktere vydelaji za prodej veci, ktere jim lide z okolo daji. Od stareho nabytku, obleceni, knih k hrackam. Obleceni je samozrejme obnosene, ale jen tady najdete nejlepsi originaly. Namornicke pruhovane tilko za 2E, no neberte to.
Dalsim objevem pro me bylo Ceske centrum! Sli jsme si to takhle z obeda u Cinanku a v blizke ulici jsem zahlidla ceskou vlajku. A jsme doma! :) Ve sklepe budovy Ceskeho centra a Ceskeho konzulatu kazdy patek koncertuje nejaka prevazne jazzova skupina, slecna na recepci mela kosiky plne barevnych kraslic a dala nam take pozvanku na promitani: "Monsieur et monsieur". Zkuste hadat, co nam to nabizela. Animovane pohadky "Potkali se u Kolina" alias "Pojdte pane, budeme si hrat" ve francouzstine :). Moc me zaujala vystava ceske fotografky Dity Pepe. Vzdycky se prevlekla za manzelku, matku, sestru rozlicnych rodin, ze vsech socialnich vrstev a zivotniho stylu. Na jedne fotografii sedi obklopena cikanatama, pred znacne zanedbanym domem, na sobe kvetovane saty, rudou rtenku. Vsadim boty, ze je to foceno v Usti :). Na dalsim obrazu se drzi za ruku se znacne elegantnim opernim zpevakem na strese luxusniho domu. Uverili byste ji oboji.
Pro "ceske Parizany" upresnuji - Ceske centrum nejdete v male ulicce rue Bonaparte v dome c.18, kousek za mostem Pont des Arts, kdyz jdete od Musee du Louvre. Nejblizsi stanici metra je St. Germain des Pres.
Vzala jsem nase do Nanterre, kde studuju. Chutnaly jim vsechny 4 chody jidla v menze a obdivovali se blizkosti prestizniho centra La Defense. To me osobne zadne poteseni neprinasi, protoze se mezi temi mrakodrapy citim jako jediny zijici svobodny tvor ve vesmiru. Citim, ze me vsechna ta okna, stribrne hrany a beton kazdou chvili zadusi. Vsichni zde chodi v sakach, lodickach, nazehlenych limeccich. V pruvodci pisi, ze se svou rozlohou 80 hektaru je La Defense nejvetsim modernim administrativnim centrem Evropy. No jejej...
A co francouzske Velikonoce? Diky Bohu se nenaplnila ma obava, ze se na velikonocni pondeli budu citit osamele, daleko od vyletovani na Oparne. Proste a jednoduse jsem cely velikonocni cas stravila s lidmi z me cirkve. A bylo to to nejlepsi, co jse mohla udelat. Tak zacnu chronologicky od soboty. Lide z teto bapticticke cirkve kazdy mesic pres celou zimu vari jidlo pro bezdomovce z okoli. Na tuto sobotu pripadlo posledni vareni letosniho zimniho obdobi, proto meli lide z ulice program o neco bohatsi. Ve fotogalerii se muzete podivat, jak netrpelive stoji pred vratama a uz uz nasleduji vuni obeda. (az vam k ni ovsem dam pristup, to jen tak jeste brzy nebude). Uvarili jsme jim dobre jidlo, nakrajeli "fromage" (francouzsky syr), pripravili 150 palacinek a uz jsme jim to nosili primo pod nos. Mlaskali za zpevu gospel kapely Agappela a pak jsem i ja zapela - Jesus, be the centre (Jesus, soit le centre) a taky Tvoje jmeno vyznavam (i v cestine :).
V nedeli jsme s bratry a sestrami slavny velikonocni den zacali uz v 7:30 a to na modlitbach a pri cteni evangelia. Pak jsem snidali a v 11:30 uz mel Richard slovo za kazatelnou. Na obed me pozvala jedna sestra Marie. Je puvodem z Rumunska, zila v Americe a je misionarka. Jedlo nas u ni asi 15 mladych lidi. Moc zajimave osobnosti. Predstavte si, ze jsem mela tu cest jist na Velikonocni nedeli beranka. Ale ne sladkyho s cokoladou, ale jehneci. Na znak Jezisovy obeti. Protože se za nás nechal obetovat jako beranek na usmireni s Bohem Otcem.
Na velikonocni pondeli mi byly doprany dokonce dva pikniky. Nejdrive v Bulonskem lesiku u jezera. Bohuzel jsme se s Ceskama Danielou a Katou ani ve Francii nevyhnuly typickym tradicim z ceskych Velikonoc. Vojta se na chvili vyparil a nejednou nesl v ruce prouti. Honza samozrejme nenechal kamose ve stychu a uz buzirkou uvazovali upletenou pomlazku. No Francouzky i Arabove opodal nestacili valit oci...
Jen se sami podivejte. V galerii je i krátke video o vzpouře žen :)
Velikonoce
Vice vam napisu zase priste.
Musim se chystat na cestu do Londyna. Ale o tom take az priste :)
Zdravi vase Verka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama