Duben 2007

Memoary de Paris 4

30. dubna 2007 v 11:45 | Vierka
Ahoj kamaradi a spriznene duse,
prazdniny jsou za mnou a skola zase vola. Takovy je kolobeh zivota studenta. I kdyz mi povinnosti tlaci na svedomi, napisu vam par radek, jak se mam.
Minulou nedeli jsem se vratila z Londyna. Stravila jsem tam krasnych sest dni v te nejvrelejsi atmosfere. Nejenom, ze jsem mela po boku neunavny usmev Kacky Kuberove, ktera se mnou prijela z Parize. Byly jsme totiz uvitany v "me rodine" - presneji v africke casti me rodiny :).
Pro Nyiy a Oyinkan Ade-Ajayi jsem pred 3,5 lety pracovala jako au pair a starala se o jejich kudrnata robata. Taky kosile, podlahy a pocetne navstevy. Byl pro me uzasny zazitek zase videt "moje" deti po tolika letech. Z mlade dnes uz desetilete slecny Tosin se stala umelkyne. Studuje na umelecke skole, tak nam predvadela sve vykresy a malovani. Obafemimu bude sedm let a jeho mlicne zoubky jako perlicky jsou ta tam. Oproti drivejsku mnoho mluvi, neni k zastaveni. Take cte a dokonce pro me hral na kytaru! Vybrnkaval mi Twinkle Twinkle little star a dalsi a dalsi pisne. Pak me fakt dojal. Kdyz me uvidel a spojil si me s tou Verou, se kterou chodil do knihovny, do parku, kreslil, zpival..., tak me chytl za rukav a tahl me do kuchyne. Neco rychle a nadsene povidal a ukazoval na lednicku. Tam visel obrazek ode me. Rychle pysne vysvetloval: Tenhle obrazek jsi mi jednou nakreslila v knihovne! Prilepil ho na lednicku a stale si pamatoval, ze jsem mu ho vybarvovala u stolu mezi knizkama v Dulwichske knihovne. He´s so cute!
Take jsem mela tu cest s malym kudrnatym stvorenim, co porad melo vystrceny jazyk ven a neco si pro sebe mumlalo. Taky to behalo a rozhazovalo ovesnou kasi pri snidani po stole. Chvili mi trvalo, nez jsem si tohoto tri a pul leteho klucinu spojila s tou malou nahnedlou hroudickou, kterou Oyinkan jednoho dne prinesla z porodnice. Jojo, Adeoluaniyi v cele své krase. Deti nam s Kato ukazovaly, co je v byte noveho, kdo bydli kde a taky kde bydlime my. Niyi z garaze nechal udelat obytny pokoj. Pouzivaji ho jako pracovnu s PC, knihovnu se sofa a Niyi zde ma bici. Dozvedela jsem se, ze zalozili kapelu. Tak musi mit misto, kde trenovat, to je jasny. Potesilo me, ze rikal, ze vzdycky, kdyz slysi gospel pisen "Oh, Happy Day," si na me vzpomene. Jednoho dne jsme to totiz na tento song s babickou a detma poradne v kuchyni roztocily :)
Co pro me byla velka novina je to, ze Oyinkan se stala sefredaktorkou vlastniho casopisu o rodine - Parenting s podtitulem "Essential guide for successful parenting". Vychazi jednou za tri mesice a na titulni strane druheho vydani je Tosin. Je hlavne o Nigerijcich a pro Nigerijce, ale vsechny rodice bez ohledu na narodnost resi podobne problemy, takze je pro vsechny. Na prvni strance ve clanku "From the Editor" Oyinkan pise: "Our hope is that by reading through these pages, you will challenged to examine your parenting choices and practises, throw out some old ones and perhaps adopt new ways of relanting with your children and other young people you come into contact with". Jsem na ni pysna.
Hlavni duvod, proc jsem se ale na prazdniny vydala do Londyna nebylo videt Adeoluy jazycek ci nove zlute vymalovany pokoj, kde jsem tenkrat bydlela. Vydala jsem se do mesta London hlavne kvuli konferenci zen: Colour you world. Zminovala jsem ji uz v predeslych memoarech. Take tam mate odkaz vice info o teto akci. Konala se v Royal Albert Hall - a prijelo na ni 4000zen a divek ze 35 statu sveta. Nejednalo se o feministickou revoluci nastvanych krestanek.Cilem setkani bylo povzbudit zeny v pouzivani jejich sily, kterou kazda zena v sobe ma. Sily, proto byt silna a jemna a zranitelna zaroven. Moc se mi libil pribeh kazatele J.Johna (jediny muz mezi kazatelkami). Kazda zena prosla nekdy necim tezkym. Ne vzdy se vsichni snazi o nase stesti. Rany z minulosti, spatne zkusennosti at uz s muzi nebo mezi zenami nam muzou ubirat odvahu divat se spravne na nasi vlastni hodnotu. Jak bylo v pozvance napsano: God whispers (Buh ti septa): You are beautiful, beloved (draha, milovana), entrusted (poverena), adored (zboznovana), accepted (prijata) forgiven (bylo ti odpusteno), valued (vzacna, cenna), purchased (vykoupena), restored (obnovena), precious (drahocenna), adopted (prijata), esteemed (vazena), strong, capable, intelligent, empowered (zplnomocnena, posilovana), worthy, anointed (pomazana), sent (poslana), you´re watched over (davam na tebe pozor), delighted in (tesim se z tebe), altogether lovely, I BELIEVE IN YOU (verim ti)! Tohle je nase hodnota. Ne vzdycky si tyhle vsechny pravdy uvedomujeme. Jestli si vubec pripustime, ze plati i o nas. O kazde Bozi dceri. Je to jako kdyz vezmete tisicikorunu a trochu ji na kraji zmuchlate. To je srazeni od druhych lidi, zivotnich situacich, nas samotnych. Prijde dalsi chvile, kdy je sebevedomi na bodu mrazu. To je tisicikoruna zase o neco zmuchlanejsi. Muze byt pospinena, dokonce natrzena,...ale vite co? Nikdy neztrati svou hodnotu tisicikoruny! Stale jeji hodnota bude platit navzdory vsemu poniceni...
Pridam jeste par utrzku: You´re not on your own. You´re the part of sisterhood.
Sisterhood is not about the competition but about the unity. Christine Caine
Don´t limit your friends. Look at them like God sees them.
Heart of the human problem is the human heart. J.John
You´ll never come second by putting God first. Brian Houston
Zatim co jsem byla na konferenci Kacka poznavala Gilwell - misto na hranicich Londyna s Essexem, ktere bylo a je velice dulezite pro historii skautu - Scouting Movement. Londynsky rodak Robert Baden-Powell (1857-1941) na tomto miste rozjel dnes svetove rozsirene skautske hnuti. Skauti sem jezdi na vycviky vedoucich ci se podivat na skautsky White House.
Spolecne jsme pak provetraly London sightseeing. Dokonce nas pustily do House of Lords (v House of Parliament, tam, odkud se ozyva Big Ben). Zrovna probihalo Questioning Prime Minister, coz je setkani MP´s (Members of Parliament) s predsedou vlady. Takze jsme na obrazovce videly, jak o mistnost dal debatuji politici s Tony Blairem. Pak nas elegantni muzi v tucnacich fraccich s bilymi motylky odvedli do teto zelene mistnosti, kde uz probihalo jine jednani. Sedacky pro divaky jsou nad jednaci halou oddeleny silnym sklem. Cedule nas vybizely, abychom pri jednani netleskaly a nepiskaly (bylo tezke se udrzet :) ). Zlakala nas vystava "Od Moneta k Piccasovi" v National Gallery a fotografie v Natioanl Portrait Gallery.
Ted neco z anglicke kultury: Bylo nam cti ochutnat pravou English breakfast z rukou pomalu jedine Anglicanky, kterou jsem za celou dobu meho pobytu v Londyne pred tremi lety poznala - Iris. (Rozumejte: v Londyne zije velky mix narodnosti, mnoho pristehovalcu). Iris nam opekla slaninu, vajicka, uvarila fazole v kecupu a zapijely jsme tuto dobrotu English tea. Dozvedely jsme se, ze se nejdrive do salku vzdy nalije mleko a caj az potom. Kata si overila svou znalost rozliseni slov marmalade a jam. V cestine jsou tyto terminy synonymem, ale pravda je jina. "Marmelade" se rika jen marmelade z citrusu - pomeranc ci citron. Mix z ostatniho ovoce je dzem. Dalsim druhem mezi snidanovymi pochutinami je Lemon curd - je to marmelada z citronu ale s pridanymi cituju: Margarine, Modified Maize Starch, Dried Whole Egg Powder, Lemon Oil... Proste mnamka. Koupila jsem si ho do Parize.
Za minuly tyden mam za sebou expose o dovolene Francouzu a tom zelenem turismu. Predstavte si, ze Francouzi jsou sampiony v delce dovolene - 5 tydnu - 39 dnu (pro porovnani Nemci 27, Britove 23 a Kanadane jen 12 dni). Po dvou tydnech velikonocnich prazdnin mame zitra zase volno - Svatek prace a dalsi utery jakbysmet - Vitezstvi 1945. K tem vsem nepracovnim dnum jsou obchody v nedeli zavrene a Pariz zacina poradne zit az mezi 9. a 10.hodinou. To je zivot...
Take jsem byla u ortodontisty. Asi za 30sekund, co se mi trochu postoural v rovnatkam jsem zaplatila 33E. To je taky dobrej zivot.
Brzy se ke mne chysta prijet Blaza a Pariz ozije jazzovym festivalem. Moc se na oboji tesim.
Mejte hezke slunecne dny. Navzdory vsemu pocasi :).
S pozdravem Vierka

Koktáš, máš vředy, jseš drbna?

25. dubna 2007 v 0:13 | e-mail od Honzy
Existuje mnoho důvodů, proč by si tě Bůh neměl použít. Neměj však obavy. Jsi v dobré společnosti:
Mojžíš koktal.
Davidovi nepadlo brnění.
Marek byl zamítnut Pavlem.
Timotej měl žaludeční vředy.
Ozeášova žena byla prostitutka.
Jediným vzděláním Amose byla škola v prořezávání fíkovníku.
Jákob byl lhář.
David měl milostné pletky.
Šalomoun byl velmi bohatý.
Ježíš byl velmi chudý
Abrahám byl příliš starý.
David byl příliš mladý.
Petr měl obavy ze smrti.
Lazar byl mrtvý.
Jan byl na sebe příliš přísný.
Noemi byla vdova.
Pavel byl vrah
stejně jako Mojžíš.
Jonáš utíkal před Bohem.
Miriam, sestra Mojžíšova byla drbna.
Gedeon a Tomáš pochybovali.
Jeremiáš dělal ze sebe šaška,
měl deprese a sebevražedné úvahy.
Eliáš trpěl syndromem vyhoření.
Jan Křtitel byl křikloun a buřič.
Marta byla příliš starostlivá.
Marie mohla být líná.
Samson měl dlouhé vlasy.
Noe byl opilý.
Umíš si představit, jak Mojžíš rychle vzplanul?
A co teprve Pavel či Petr?
Ale Bůh nevyžaduje přijímací pohovor.
On nenajímá a nepropouští jako většina zaměstnavatelů,
protože On je mnohem více náš Otec než náš Zaměstnavatel.
On se nedívá na finanční zisky a ztráty.
On není předpojatý, stranický.
On neposuzuje.
On není nepřející.
On nehledí na poslední módu.
On není halasný.
On není hluchý k našemu pláči.
On není slepý k našim potřebám.
Bůh nám dává své dary zadarmo, nakolik se mu otevřeme.
Mohli bychom dělat nádherné věci pro nádherné lidi, a přesto nebýt.
To je nádherné!
Satan říká: "Nemáš žádné zásluhy!"
Ježíš říká: "O co jde, já mám!"
Satan se dívá zpět a vidí naše chyby.
Bůh se dívá zpět a vidí kříž.
Bůh nevypočítává, co jsi dělal v roce 1999, ani si o tom nevede záznamy.
Buď si jistý, že existuje mnoho důvodů, proč by nás Bůh neměl povolat. Ale jestliže Ho milujeme, jestliže po Něm toužíme, On nás použije vzdor tomu, kdo jsme, kde jsme byli, co jsme prožili či jak vypadáme! Modlím se, abychom jako
křesťané vystoupili z naší omezenosti do neomezené Boží přirozenosti. Tehdy naše touha po Bohu a po sdílení se s Ním roztrhá na cucky naše hranice, omezení.

Memoary de Paris 3

17. dubna 2007 v 2:00 | Vierka
Bonjour,
hlasi se vam vas parizsky zpravodaj. Od doby, co jsem kvuli vam usedla na dlouhou dobu k pocitaci uplynulo mnoho casu.
Mimo jine vam neco povim o navsteve mych rodicu a Velikonocich.
Jaro kin byla docela fajn akce. Diky nemu jsem se dostala do kina v nejvetsi stanici metra na svete - Châtelet. Nikdy predtim jsem tam nebyla, a neco vam poradim. Jestli vy taky ne, tak si tam urcite nedavejte sraz s vasimi kamarady, kteri v tomto nekonecnem mnohaposchodovem bludisti jsou take poprve. Prisli jsme sice s kamaradama na dobrou metodu, jak se snadno najit na neznamem miste. Ale ta ani tady nepomahala. Vzdy se vybere nastupiste jedne linky metra a jeho smer. Ta nebyvaji tolik dlouha, abyste prehledli sve zname. Na stanici Châtelet je tomu ale jinak. Na tomto nastupisti nasi linky 4 jezdi metro v obou smerech, je tak kilometr dlouhe a vede z nej nekolik jezdicih schodist. Proste mraveniste. Vse ale dobe dopadlo. Dokonce jsme nasly i to kino. Film stal za starou backoru. Tak co chcete od Hugha Granta a Drew Barrymore - film Come back. (Za tuhle poznamku Hughovy fanynky prestanou cist muj blog).
Na tyden me prijeli potesit moji zlati rodicove. Naucila jsem se s nimi mnoho noveho o Parizi. :) Tak napriklad, ze jsme jezdili vsude autobusem. Zjistila jsem, ze diky busu se muzu octnout v parku Champ de Mars pred Eiffelovkou za 20 min. A u toho sledovatokolni krajinu, ne mihajici se zdi jako v metru. Tatka mi privezl kameru, tak jsem ji z okynka filmovala, jak k ni prijizdime, ruch turistu pod jejima pilirema, Seinu... Byli jsem spolecne take ve francouzske restauraci. Abyste si vazili vasich obedu v menze za 30Kc a v levne hospode za 70Kc, tak vam napisu prumernou cenu prumerneho jidla v prumerne restauraci v Parizi - tak 13-15E (=390-450Kc). Jojo, zlaty jidelny U Dvora a U Kroupu, co?
Taky jsme s tatkou a Katou byli na oslave 20-ti let Erasmu a 50 let od Rimske smlouvy, ktera byly jednim ze zakladu pozdejsi Evropske Unie. Oslavy probihaly ve forme koncertu. Byli jsme na tom, kde vystupovaly ceska, nemecka a francouzska kapela. Bylo zajimave, ze kazda zpivala v "nematerskem" jazyce. Ceska a francouzska anglicky a nemecka francouzsky. Nebo tak nejak to alespon rikala holcina, co s nami sedela u stolu. My jsme v temnem sale se revem, ktery rval usi byli asi tak 60 sekund. Takze tezko rict, v jakym jazyce rvali. Ale kafe meli dobry.
Taky jsme se vydali na pruzkumnou a nakupovaci vypravu do Emmauz. Pro vysvetleni - komunita Emmauzy (FJ: Emmaüs, http://www.emmaus-france.org/) pomaha bezdomovcum a lidem na okraji spolecnosti smusluplne znovu zit. Ziji v teto komunite za penize, ktere vydelaji za prodej veci, ktere jim lide z okolo daji. Od stareho nabytku, obleceni, knih k hrackam. Obleceni je samozrejme obnosene, ale jen tady najdete nejlepsi originaly. Namornicke pruhovane tilko za 2E, no neberte to.
Dalsim objevem pro me bylo Ceske centrum! Sli jsme si to takhle z obeda u Cinanku a v blizke ulici jsem zahlidla ceskou vlajku. A jsme doma! :) Ve sklepe budovy Ceskeho centra a Ceskeho konzulatu kazdy patek koncertuje nejaka prevazne jazzova skupina, slecna na recepci mela kosiky plne barevnych kraslic a dala nam take pozvanku na promitani: "Monsieur et monsieur". Zkuste hadat, co nam to nabizela. Animovane pohadky "Potkali se u Kolina" alias "Pojdte pane, budeme si hrat" ve francouzstine :). Moc me zaujala vystava ceske fotografky Dity Pepe. Vzdycky se prevlekla za manzelku, matku, sestru rozlicnych rodin, ze vsech socialnich vrstev a zivotniho stylu. Na jedne fotografii sedi obklopena cikanatama, pred znacne zanedbanym domem, na sobe kvetovane saty, rudou rtenku. Vsadim boty, ze je to foceno v Usti :). Na dalsim obrazu se drzi za ruku se znacne elegantnim opernim zpevakem na strese luxusniho domu. Uverili byste ji oboji.
Pro "ceske Parizany" upresnuji - Ceske centrum nejdete v male ulicce rue Bonaparte v dome c.18, kousek za mostem Pont des Arts, kdyz jdete od Musee du Louvre. Nejblizsi stanici metra je St. Germain des Pres.
Vzala jsem nase do Nanterre, kde studuju. Chutnaly jim vsechny 4 chody jidla v menze a obdivovali se blizkosti prestizniho centra La Defense. To me osobne zadne poteseni neprinasi, protoze se mezi temi mrakodrapy citim jako jediny zijici svobodny tvor ve vesmiru. Citim, ze me vsechna ta okna, stribrne hrany a beton kazdou chvili zadusi. Vsichni zde chodi v sakach, lodickach, nazehlenych limeccich. V pruvodci pisi, ze se svou rozlohou 80 hektaru je La Defense nejvetsim modernim administrativnim centrem Evropy. No jejej...
A co francouzske Velikonoce? Diky Bohu se nenaplnila ma obava, ze se na velikonocni pondeli budu citit osamele, daleko od vyletovani na Oparne. Proste a jednoduse jsem cely velikonocni cas stravila s lidmi z me cirkve. A bylo to to nejlepsi, co jse mohla udelat. Tak zacnu chronologicky od soboty. Lide z teto bapticticke cirkve kazdy mesic pres celou zimu vari jidlo pro bezdomovce z okoli. Na tuto sobotu pripadlo posledni vareni letosniho zimniho obdobi, proto meli lide z ulice program o neco bohatsi. Ve fotogalerii se muzete podivat, jak netrpelive stoji pred vratama a uz uz nasleduji vuni obeda. (az vam k ni ovsem dam pristup, to jen tak jeste brzy nebude). Uvarili jsme jim dobre jidlo, nakrajeli "fromage" (francouzsky syr), pripravili 150 palacinek a uz jsme jim to nosili primo pod nos. Mlaskali za zpevu gospel kapely Agappela a pak jsem i ja zapela - Jesus, be the centre (Jesus, soit le centre) a taky Tvoje jmeno vyznavam (i v cestine :).
V nedeli jsme s bratry a sestrami slavny velikonocni den zacali uz v 7:30 a to na modlitbach a pri cteni evangelia. Pak jsem snidali a v 11:30 uz mel Richard slovo za kazatelnou. Na obed me pozvala jedna sestra Marie. Je puvodem z Rumunska, zila v Americe a je misionarka. Jedlo nas u ni asi 15 mladych lidi. Moc zajimave osobnosti. Predstavte si, ze jsem mela tu cest jist na Velikonocni nedeli beranka. Ale ne sladkyho s cokoladou, ale jehneci. Na znak Jezisovy obeti. Protože se za nás nechal obetovat jako beranek na usmireni s Bohem Otcem.
Na velikonocni pondeli mi byly doprany dokonce dva pikniky. Nejdrive v Bulonskem lesiku u jezera. Bohuzel jsme se s Ceskama Danielou a Katou ani ve Francii nevyhnuly typickym tradicim z ceskych Velikonoc. Vojta se na chvili vyparil a nejednou nesl v ruce prouti. Honza samozrejme nenechal kamose ve stychu a uz buzirkou uvazovali upletenou pomlazku. No Francouzky i Arabove opodal nestacili valit oci...
Jen se sami podivejte. V galerii je i krátke video o vzpouře žen :)
Velikonoce
Vice vam napisu zase priste.
Musim se chystat na cestu do Londyna. Ale o tom take az priste :)
Zdravi vase Verka